Re: Jak se srovnáváte s rozpadem manželství přátel?

Tylity,

já Tě rozhodně kamenovat nebudu. V dané situaci je to, že sis někoho našla, naprosto pochopitelné a omluvitelné.

Takového člověka, jako popisuješ, jsem poznala nikoli jako partnera, jen pracovně, a hodně dlouho jsem se z toho vzpamatovávala. To, že byl neochvějně přesvědčený, že má pravdu, i když tvrdě prosazoval jen to svoje, mě jednu chvíli taky nalomilo, že jsem se přesně jak říkáš začala ptát sama sebe, jestli jsem normální, když to cítím úplně jinak, ale on to svoje tvrdí s takovou jistotou. Přesvědčil o tom dokonce ještě pár dalších lidí, kteří se pak koukali skrz prsty na MĚ, i když já jsem měla pocit strašné křivdy a nespravedlnosti a myslela jsem si, že to není možné nevidět... zkrátka stálo mě to dost bezesných nocí, a to to bylo "jen" v práci.

Mít takového člověka vedle sebe jako partnera musí být ještě mnohem horší. Drž se,