Re: Manželství jen kvůli dětem

Rozumím Ti, zažívám něco podobného, i když já strádám hlavně v citové oblasti. Jsem vdaná rok, děti nemáme, o to by byl odchod snazší. Ale přesně jak píšeš, můj muž nepije, nekouří, nechodí za ženskýma, nebije mne....prostě hodnej kluk, ale taky mi vůbec nedává najevo své city, můžu stokrát prosit, ale vůbec mě neobejme, nevezme za ruku. Naše komunikace je spíše o hádkách, nadáváme si, nežijeme jako partneři, spíš bojujeme proti sobě, cítím strašnou neúctu a to, že si jeden druhého nevážíme a neumíme se podpořit, je pro mne strašně skličující. On nemá žádný zájem, život ho nebaví, vše je pro něj nuda...já se prostě vedle něj dusím a nechápu, jak jsem mohla dopustit, že jsme se vzali...

O poradně nechce ani slyšet, prý já jsem divná, on je v pohodě a až já na něj budu milá, tak bude taky. Když jsem milá, tak má pocit, že něco potřebuju (sleduju tím osobní prospěch) a odstrkuje mě...O sex se mnou stojí, ale já na to nějak nemám...jsem jako v pasti, přestávám ho milovat, jsem nešťastná a chci pryč... uvidíme, jak to dopadne u nás...