Re: Manželství jen kvůli dětem

Dobrý den, tak jsem se náhodou dostal až na tenhle článek, který je vlasně o mě a moji dnes už skoro bývalé manželce ( jsme před rozvodem).
Tak tedy manželka ode mne i s dcerou odešla po dvou letech od napsání příspěvku na těchto stránkách - konkrétně 7.června 2013.
Ale abych navázal na příspěvky tak začnu od začátku. S mojí manželkou jsme se znali od jejích necelých 15- ti let , kdy k nám začala jezdit na koně z nedalekého města. Ani ve snu mě tehdy nenapadlo, že spolu budeme jednou manželé - už právě kvůli věkovému rozdílu. Dokonce mi ještě téměř dva roky po tom , co k nám začala jezdit vykala.Obrat nastal až v jejích 17-ti letech , kdy požádala mojí matku, zdali by mě nemohla tykat. Já jsem nabídku k tykání dříve nenabízel z obavy , aby mě neposlala třeba zpět do hrobu, zkrátka jsem neměl tu smělost. Od té doby co jsme si začali tykat jsem k ní začal pociťovat náklonost. Koupil jsem jí koně, jezdili jsme na motorce, chodila se mnou na různé akce, kde jsem hrál s kapelou a tak jsme spolu začli chodit, to mě bylo 34 let. Život na venkově se jí líbil a já si myslel, že je to ta pravá. Bylo to velmi pěkné a tak jsem na nějaký věkový rozdíl úplně zapoměl. Po jejích 18-tých narozeninách se k nám přistěhovala, tady i k mým rodičům. Byla to její volba a já jsem byl rád. V té době chodila do třetího ročníku zemědělské školy a tak byla v kontaktu i se svými vstevníky. Ke konci čtvrtého ročníku mi řekla , že by se mnou chtěla mít dítě a brzi na to otěhotněla. Odmaturovala a po prázdninách byla svatba. Do práce už do porodu nešla a tak jsme byli téměř pořád spolu. A tady asi začal vznikat problém. Dceru Aničku porodila těsně před konce roku. Už asi měsíc po narození dcery mi řekla , že se mnou žádné druhé dítě nechce. Já to připisoval poporodnímu psychickému rozpoložení, ale i tak mě to dosti zarazilo. Rok před svatbou nám otec manželky koupil statek ve vsi asi 50 metrů od mých rodičů. Tam sme se přestěhovali asi za dva roky po narození dcery. Statek jsme opravovali sami za pomocí mých rodičů.Rodiče manželky nás téměř nenavštěvovali- otec se svou druhou manželkou tak dvakrát do roka a matka o něco častěji. Mě to pak začalo být divné , že se nejedou za svou dcerou a také za jejich jedinou vnučkou podívat častěji. Asi jsme si toho vzali příliž moc a asi jsem na pomalu přestával stačit. Manželku to přestavalo také bavit a jejím pomoc při opravách - třeba jen morálních v podobě projevení zájmu se mi přestávalo dostávat. Kromě toho dělám ve vsi už od roku 1992 starostu, máme svoji hospodu, koně, krávy, ovce a stím spojené starosti a dále mám na starosti selské muzeum, které je v jednou ze statků v naší vsi. Aby toho nebylo málo manželka si v době těhotenství pořídila fretku, potom jí její matka po přestěhovaní do našeho nového domova pořídila psa , kterého chodila manželka cvičit každou neděli na cvičák. K tomu přibyli vyjížďky na koních se svými kamarádkami, které trvali někdy i celý víkedn. Co se tam dělo nechci ani domýšlet, ale třeba je to neoprávněné. To vše mělo za následek spory ve vztahu, jak to napsala moje manželka. Odtud již příběh znáte. Zkrátka se nám to všechno vyklo z rukou a asi jsem to jako chlap přestál zvládat. První velká rána byla, když mi manželka řekla , že sex se mnou jí nebaví, pak po roce, že odejde. To bylo to zkolabování, kterému předcházelo skládaní sena a hádka s mým otcem kvůli špatnénu zacoufání s fůrou sena. Tehdy jsem praštil s vidlema a šíleně se rozrušil až jsem přestal cítit ruce a nohy a tak mi manželka zavolala doktora. Po dvou letech následovala další krize s nevěrou o které jsem se dozvěděl z manželčina úvodního příspěvku. Ten nechala večer, když jsme se před tím za pomoci otce manželky opět udobřili, zapomenutý ? otevřený na počítači. To mě vzalo nejvíc. I přez to jsme to spolu vydrželi ještě dva roky, kdy mě už připravená na odcho opustila za asistence otce a jeho manželky.
Dnes žije manželka u otce ve městě v jeho novém velkém domě už skoro osm měsíců a bude se stěhovat do panelového bytu v témže městě, který jí koupil její bohatý otec. O 8-mi letou dceru se dělíme po týdnu. Ta chce být ale víc doma u nás ne vsi. Dnes je mi 45 let a co bude dál opravdu nevím.