Ano, právě u sprintu se lze jen správnou technikou startu a běhu zlepšit výrazně.
ně kdysi pomohla neptrná změna polohy při nízkém startu zlepšit se na 60 m o jednu sekundu. Místo za 10,5 s jsem začala běhat za 9,5 s a posunula jsem se tak mezi nejlepší sprintery ve třídě.
On se nízký start učí jako dřepnutí na bobek, jen naklonit se dopředu, ale nohy často zůstanou pod zadkem. Tím člověk při startu vystřelí spíše nahoru a chvíli mu trvá, než sílu přesune z pohybu vzhůru do pohybu vzpřed.
Pokud se nohy dostanou dále za tělo, člově má při pozici "pozor" (napnuté nohy i ruce) pocit, že skoro přepadává dopředu a opírá se sotva o konečky prstů, pak jeho největší síla při startu je šikmo vpřed a tu může udržovat pměrně dlouho, než se narovná do téměř vzpřímeného běhu, kdy už běží krátkými dopavými kroky do cíle, jak popisuje Martina.
A nakonec je potřeba naučit se běžet naplno až za cílovou čáru, nezpomalovat dřív, to je také zdržení.
Správná technika startu a běhu je otázka na jedno odpoledne. Pak, pokud si ji chci udržet, je potřeba opakova, trénovat, ostatně jako všechno. A dalšího zlepšení dosáhnu tím, že budou silnější svaly, takže čím víc člověk běhá, chodí, cvičí, tím větší sílu může použít. Ale to už je záležitost spíš pro t, koho to opravdu baví. Největší skok udělá právě ta technika (teorie, která se bohužel neučí, i když já měla štěstí na učitele, takže vím, že někteří to řeší).
A ano, není lepšího pocitu, než že člověk vidí, jak obrovský skok udělal. A při tom tělocviku to je vidět lépe, než kdekoliv jinde.
Držím pěsti, ať se daří, v tělocviku u v tom ostatním.
