Re: Jak říct dětem, že se budeme stěhovat - bez tatínka

Tak u nás to bylo hodně taky kvůli tátově sestře, co s náma bydlela v jednom domě...ale o tom máti nemluvila...asi ze strachu, abysme to pak na návštěvě u táty nevykecali...to, že měla se švagrovou problémy sme se dozvěděli až několik let poté...jde o to, jaký vztahy má s příbuznýma manžel...pokud hodně dobrý, tak bych dětem vysvětlování, že ta to může babička atp. nechala na pozděj...mohlo by dojít ke vzájemnýmu štvaní proti sobě...děti by za babičkou nechtěli atp....

co se týče porady s výběrem, zařizováním atp., tak bych do toho děti zasvětila určitě, máš-li tu možnost....budou mít pocit důležitosti a budou se třeba i těšit, až si vymalují pokojík dle svýho výběru...

hlavně je opravdu ujišťovat o tom, že za rozchod nemůžou, že je máte pořád rádi...i za cenu, že řeknou, že už jsi jim to říkala..postě, ať vám v tomto fakt věří...zastávám názor, že ne vždy je pro děti traumatem rozpad rodiny jako takovej, ale spíš ten proces, jak to probíhá...my s bráchou na tom nakonec "vydělali"...táta se nám naplno věnoval v tom čase, co sme měli pro sebe, k snídani vždycky buchty, po obědě zmrzlina...když sme bydleli pohromadě, strašně šetřil a buchty byly jen občas, zmrzlina skoro nikdy....ale na vztahu s matkou to v mým případě nechalo strašný šrámy a dodnes to není dobrý...a bylo to kvůli tomu, že já měla lepší vztah s tátem, brácha s máti, ale od táty sme se stěhovali. se mnou se nikdo pořádně nebavil...vysvětlovali to hlavně bráchovi na prahu puberty s tím, že to má vysvětlit on mě...a jelikož sme s bráchem neustále vedli války, tak toho využil a nakecal mi, že jdem od táty, protože už nás nechce...když sem to chtěla od matky vysvětlit, neměla čas....takže mě to opravdu poznamenalo....nicméně ne fatalně...jen si nerozumím s matkou, ale třeba se to časem podá...
doufám, že sem tě nezastrašila a že můj náhled ti v něčem třeba trošku pomůže...