Podle mě neexistuje jedno jediné správné řešení, u každého je to jiné. Střídavá péče, tak jak je u nás praktikovaná, v případě, že rodiče bydlí třeba i jen každý na jiném konci města, natož třeba v jiných obcích, mi nepřijde nijak přínosná ani pro školáky, kteří se pro ni sami rozhodnou.
Dítěti chybí pevný bod, jeden domov, vznikají problémy ve škole, jako třeba zapomenuté sešity, učebnice, domácí úkoly a jako naschvál vždy u druhého z rodičů, než který má zrovna dítě u sebe, oznámení o odpadajícím vyučování podepíše jeden, ale často musí řešit druhý, atd...podle mě to často prohlubuje konflikty mezi rodiči, což dítě opět vnímá negativně a vlastně nemá, kam utéct, protože se vždy musí rozhodnout, ke kterému z rodičů půjde, což může vnímat tak, že jednomu z nich musí dát přednost, pro jednoho z nich se i v případě jejich konfliktu musí rozhodnout anebo naopa musí poslechnout a jít i s tím, na kterého zrovna nemá náladu....nemá žádné "svoje", nemůže utéct k sobě, nemůže nechat rodiče, aby dohled nad ním vyřešili bez něho...
Mně se střídavá péče líbí, pokud dítě bydlí stále na jednom místě a střídají se u něj rodiče. Tedy ne že dítě má dva domovy, ale každý rodič že bydlí ve svém bytě a za dítětem dohází ten, který ho má zrovna v péči. Vím, že v reálu je to mnohem složitější zařídit, ale jen v tomhle případě tam vidím přednostně zájem dítěte.
Co se týče zakladatelky, neznám její příběh, takže neporadím, ale podle mě, bez ohledu na vzájemný vztah s manželem, by se prostě měli domluvit v zájmu dětí a ne je stavět mezi sebe. Možná by si mohli sepsat, co kdo chce, co je pro něj ještě přijatelné a co určitě nechce. Potom se zaměřit na to, v čem se shodnou a nezapomenout při tom ptát se dětí....Ale jestli to může fungovat, vůbec netuším, zkušenost nemám

.