Když se můj manžel rozváděl se svou první ženou, chtěl také děti do střídavé péče. V té době to bylo ale naprosto neprůstřelné. Když se jeden z rodičů postavil na zadní, měl ten druhý smůlu.
Já jsem se na celou záležitost dívala z jiného úhlu pohledu. Děti u nás byly o víkendech a 90% jejich volného času jsem organizovala já. Jídlo, úkoly, výlety, to všechno jsem s dětmi absolvovala bez jejich otce, který byl pracovně zaneprázdněn. Ve 29 letech jsem se tak stala matkou tří dětí.
Hodně mne proto překvapila touha mého muže po střídavé péči.
Nebyl schopen děti nikde vyzvednout včas a když je ráno vozil do školy, přijeli vždy pozdě a někdy i bez potřebných pomůcek na vyučování. Domluvené termíny na poslední chvíli rušil a to, co dětem sliboval, se mnohdy neuskutečnilo.
Jasně jsem manželovi dala najevo, že pokud chce střídavou péči, tak budou veškeré rodičovské povinnosti na něm a nikoliv na mých bedrech. Sama jsem měla docela velké problémy se svým synem a na tři, školou povinné děti, jsem se opravdu necítila.
Uběhlo už hodně let, jeho děti jsou dospělé a manžel lituje, že se jim více nevěnoval.
Máme pětiletého syna a vše funguje jako přes kopírák s tím rozdílem, že v případě rozvodu, bude manžel syna chtít do své péče. Tento fakt mi sděluje v pravidelných intervalech, byť u nás není rozvod na pořadu dne.
Se synem jsem byla 4 roky na mateřské. Tento rok začal chodit do školky. Z deseti měsíců tam pobyl ani ne dva. Je stále nemocen, či v rekonvalescenci. Můj muž je navíc proti školce silně zaujat a nejraději by byl, abych se synem trávila 24hodin denně, což většinou dělám.
Manžel vidí syna cca 2 hodiny denně, někdy ani to ne. O víkendech většinou také pracuje. Za pět let s ním byl jen jednou celý den a o nějakém jejich víkendu, neřku-li dovolené, si mohu nechat jen zdát. Nemá čas.
Letos, stejně jako minulé prázdniny, budu se synem sama celé dva měsíce.
Omlouvám se za litanie, ale já osobně bych střídavou péči chtěla. Jen si ( ve svém případě) nedovedu představit, jak by probíhala.