Re: Poznáte tu správnou dělicí čáru mezi "vstřícnost" a "nechat se vy/zneužívat"?

Poznám velice přesně dělící čáru. Jsem na to expert. Ale s maminkou to mám stejně, bydlí v domě s bráchou a ten jí nevymění ani žárovku. Tak běháme celá rodina babičce pomáhat. Bráchu už dávno neřeším. Je to jeho život. Já se mamku postarám.
Tchán měl tři syny. Nejmladší z druhého manželství ho nenavštívil nikdy, ani jsem nevěděla, že nějaký existuje. Nejstarší otce navštěvoval, jen když potřeboval jeho pomoc s německým občanstvím. Když se děda zhroutil, zbylo to na nás. Postavili jsme ho na nohy a pět let za ním jezdili 25 km každý víkend. Nikdy jsme to nebrali jako nespravedlnost, natož křivdu. Jsme zodpovědni sami za sebe, ne za své sourozence.
Dělám to, co považuji za správné. Také bych mamku raději přestěhovala k nám, vše by bylo mnohem jednodušší. Jenže ona myslí, že bez ní by brácha nepřežil. Neřeším to, respektuji její volby. Nejsem tu od toho, abych jí kecala do života. Jsem tu proto, aby měla oporu a pomoc, kdykoliv je potřeba.