Nejistota s 19letou dcerou

V dubnu jsem tu zakládala téma o tom, že naše 19letá dcera začala porušovat domluvená pravidla - šlo o to, že se nevrátila domů dle domluvy a narušila tak program rodiny. Někteří reagovali tak, že je dospělá a že bychom jí neměli tolik mluvit do života. Dost mě to zaskočilo, pro mě je to pořád dítě
Brzy po tom bly ve škole třídní schůzky, a já jsem se zmínila před třídní učitelkou, že pozorujeme na dceři změny chování, jestli si něčeho nevšimli i ve škole (je přes týden na internátě). Řekla mi, že je ráda, že o tom mluvím, že dcera je poslední dobou jak bez života, ale když se jí zeptá, co se děje, odpoví jí, že nic. Domluvila jsem se s ní, že v pátek zajdeme na pohár do cukrárny, bylo to fajn, povídaly jsme si o všem možném, ale ujistila mě, že žádné problémy nemá. Ptala jsem se jí na toho kluka, říkala, že je hodnej a má smysl pro humor. Ujistila jsem ji, že k ní mám důvěru, že vím, že by si jiného než hodného nenašla, ale kdyby přece jenom něco nebylo v pořádku, ať nám o tom řekne. Prý opravdu nic.

Začátkem června přišla s tím, že mají přinést penize na výlet (třídenní). Dali jsme jí je a pustili to z hlavy. V den odjezdu na výlet mi volala její třídní učitelka, že dcera výlet nezaplatila, že jí každý týden slibuje, že peníze přinese, ale nemá je a ona teď neví, co s ní má dělat. Kromě toho prý zjistila, že si vypůjčila peníze od paní vychovatelky a půjčila si penize i od ní (třídní). Minulý týden odjela domů, že jí bolí ucho, a chce se tedy pro jistotu zeptat, jestli byla doma (nebyla) a jestli o tom víme. Dost mě to zkříslo, požádala jsem ji, ať dceru pošle domů. Přijela sice ten den, ale až navečer (nejbližší autobus přijíždí v deset dopoledne). Hned ve dveřích se rozbrečela, že ten její kluk měl hlad a neměl peníze, tak že mu dávala peníze na jídlo. Že je hrozně nešťastnej a ona ho nemůže nechat jen tak samotnýho, musí se o něj starat. Rodiče ho vyhodili z domu, a on teď nemá co jíst.
Probrali jsme to s ní, domluvili jsme se, že jí teď dáme peníze na dluhy, ona je vyrovná a vrátí nám to z prázdninové brigády.
Na vysvědčení měla vyznamenání a dostala pochvalu za 1. místo v literární soutěi, tak jsme jí dali peníze, aby mohla jet na víkend za svým klukem. Řekli jsme jí, ať sama určí, kdy se vrátí, a ať to potom ale dodrží.
Nevrátila se. Druhý den volal její přítel manželovi, že dcera je dospělá a že my ji nemáme co poroučet, a že zůstane u něj. Manžel mu odpověděl, že není nesvéprávná, tak jestli něco chce, ať zavolá sama. Ještě ten den se vrátila domů.
Od té doby je to tady takové křehké příměří. Na víkend chce odjet "za kamarádkou", a já se bojím, že to bude zase stejné. Má už totiž brigádu, a já si vůbec netroufnu odhadnout, jestli se na ni můžeme spolehnout, že se vrátí tak, aby mohla jít v pondělí ráno do práce.
Možná mi zase napíšete, že ji nemáme co pouštět, když je dospělá, ale to není o tom. To je jenom základní slušnost mezi lidmi, kteří spolu sdílejí domácnost, alespoň já to tak vidím. A záleží mi na tom, aby na tu brigádu chodila a splatila ten dluh. Nejde o peníze, ale o důsledek chování.
Omlouvám se za dlouhý příspěvek, ráda bych znala názory ostatních, a třeba získala širší úhel pohledu.
Děkuji.