12.7.2011 8:01:44 helena + veverčátka
Re: Nejistota s dcerou
Labyrint,
já jsem četla i předechozí příspěvek, pamatuji si to. Udělala bych 2 věci.
1. sledovala bych, zda v tom nejsou drogy (zjišťuje se dost těžko, pokud není už pokročilé stádium), pak bych udělala rázný řez (poradna pro drogově závislé, léčebna, odstěhování..) , ale z tvého popisu se mi zatím nezdá.
2. sepsala bych smlouvu o půjčení peněz a splátky - co je na papíru je tak nějak lépe pamatovatelné
A dceři pokud možno nevyčítat, snažit se zlepšit vztahy, nezatahovat se do nějakých hádek a různých debat stylu - ty musíš protože my... Jediné co vám pomůže je zlepšit vztah a vytvořit novou dospěláckou důvěru.
Vůbec nevím, co poradit a jak to udělat, mám děti malé, ale já jsem byla taky od 15 na intru a v 19 po škole jsem se odstěhovala s klukem za prací. Řešili jsme kde co, ale s rodiči pak už málokdy, prostě jsem měla kamarádky a řešila jsem to se stejně starými lidmi. A to podotýkám, že jsem nikdy neměla s rodiči žádné problémy a konflitky. Jen jsem věděla, že to bude pro náš vztah lepší. Měla jsem vztah s chlapíkem, co nebyl špatný, ale byl trošku uzurpátorský typ (ne manipulátor) takový macho bez příčiny (neměl dlouhý čas práci, neuměl si jí hledat, neuměl zajistit byt - všechno jsem dělala já, ale prostě pořád machroval a já mu to dlouho žrala, 4 roky). Naši to nikdy nekomentovali, ale nikdy se jim to nelíbilo. Ani náš vztah ani chování jeho ani moje. Nicméně pak jsem udělala jednoho dne rázný řez a bylo. No dostala jsem pár facek, pár výhrůžek a nakonec jsme se k sobě ještě párkrát vrátili a konec. Nějak jsem vystřízlivěla a pak už jsem si vybírala dost poctivě. Jenže já jsem pracovala a rodiče spoustu z našich problémů neviděli i když on se taky projevoval manipulativně, ale zároveň dokázal vystupovat hrozně "v pohodě". Nejvíc asi pomohlo si to zažít a dospět. Byl to můj první opravdu sexuální vztah i když předtím jsem už nějaké zkušenosti měla a taky první dlouhodobý s vrstevníkem. Hodně jsem se naučila o vztazích a o tom, jaký můj partner nemá být. NAŠTĚSTÍ jsem neotěhoněla a to mi zachránilo budoucnost, protože s tímhle člověkem bych byla nešťastná a to jsem od začátku tak nějak podvědomě tušila, jen jsem si to neuměla okaučovat.
Odpovědět