Re: Manžel se vůbec nevěnuje dětem

U nás to není tak "zlé" jak u tebe, ale zrovna teď jsem na něj naštvaná. Doma teda manžel udělá vše i něco navíc - třeba teď vyžehlil cejchy (to já fakt nerada), vytře, uklidí koupelnu apod. V práci je rozhodně víc než tvůj muž, ale to celkem zvládám.
Vadí mi, že odmítá dítě vychovávat a si sním hrát, občas trošku vydrží jezdit s autama či číst knížky, ale je to tak max. na 5-10minut, pak si najkde výmnluvu, že na to nemá nervy a jde radši pryč. Na zahradě synek dělal bukr a tahal tam věci a trošku pobryndal sebe a deku šťávou - opět důvod, proč zanechat hraní a utéct. Na procházky taky chodí, ale je to pro něj stres, nejradši to vyřeší tím, že malého vezme na koně, aby měl klid (nikam mu neutíká, nespadne, nic neprovede apod.). V sobotou si ráda občas přispím, manžel i kluk jsou ranní ptáčata, tak jsem ho poprosila, jsetli by sobotní ráno mohl hlídat malého on. Myslela jsem, že si třeba budou hrát, stavět lego a tak. Místo toho mne budí řev, jak na malého křičí (a občas i sprostě - to mě neskutenčě štve), že něco nemá dělat apod. MAlej se na něj těší, ale manžel argumentuje tím, že nemá pro výchovu geny, že není otcovský typ a pod. Mě spíš přijde, že je líný měnit své pohodlné stereotypy a snažit se něco na sobě změnit. Když jsem se ho ptala zda nechce vychovávat líp a tak (když kritizoval moji výchovu), tak řekl, že pro něj je důležité aby dítě do 18ti přežilo a zbytek je mu ukradenej. Je fakt, že to už byla skoro hádka a ne moc smysluplná diskuze, ale jeho "výchovu" to vystihuje.