Zkusila bych manželovi v klidu vysvětlit, že když se dětem nebude osobně vůbec věnovat, nebudou k němu mít žádný vztah. To, že materiálně zabezpečuje rodinu, dítě neocení, tím si vztah k otci nevybuduje.

Zdůraznila bych, že ho nenutím dělat něco, co ho nebaví, ale že s 5 letým dítětem už se dá najít něco, co by mohlo bavit oba - číst, kreslit, zpívat, stavět kostky, vařit, jezdit na kole, chodit na dřevo, apod. Konec konců i na počítači by mohl najít něco vhodného pro takhle staré dítě, nějakou jednoduchou hru nebo omalovánky, ale s tím, že to budou dělat spolu a omezenou dobu, třeba max. půl hodiny denně. Nebo mu tam pouštět písničkový klipy.
Snažila bych se manželovi zdůraznit, že když si k dítěti nezíská vztah teď, nemůže čekat, že třeba ve 12 letech, kdy už bude kluk fakt velkej, to najednou vznikne samo.
Řekla bych mu, že bych nechtěla, aby se ocitl v situaci, kdy zpočátku, když jsou děti malé, manžel požaduje po rodině klid a žádné zatěžování, protože on je přece ten živitel. Ale jak začnou být děti větší, samostatnější a začínají se stávat plnohodnotnými partnery, otec o ně najednou strašně stojí, jenže děti nestojí o něj, protože je pro ně vlastně cizí, a otec si pak stěžuje, že mu doma nikdo nerozumí, že se s ním nikdo nebaví a všichni ho berou jen jako nositele peněz.

Dobrý by byl nějaký osobní příklad. Vzít manžela na návštěvu nebo zvát domů nějakýho chlapa, kterýho on si váží a kterej se dětem věnuje.