Re: Je vám s partnerem líp, než bez něho?

Ad "sydrom teplých večeří" (bráno jako příklad ):
Nejčastější problém nespokojenosti ve vztazích je vlastně prostý:

ON: "Jsem si samozřejmě vědom toho, že takovou už jsem si tě VY/BRAL, ale stejně jsem DOUFAL, že "se" postupně nějak změníš / si tě převychovám k obrazu mému...bohužel čím dál tím vidím, že to nejde...nejsem idiot, takže chápu, že vlastně nemám právo to od tebe očekávat, tak brblu jenom potichu, třeba si toho všimneš...pak brblu víc, protože logicky sis toho nevšimla...tak brblu ještě víc, na což ty reaguješ nepřekvapivě tím, že jsi ještě méně ochotná "mi dělat co mi na očích vidíš"...tak ti to nakonec v nějaké hádce ŘEKNU (vmetu)...ty jsi ale překvapená, protože přece "takovou už jsem si tě VY/BRAL" resp. nikdy jsem si na to přece nestěžoval", tím píchneš do mé Achillovy paty, takže ti to přece musím dát sežrat, co řekne v domácnosti chlap, to platí, i kdyby to bylo každou chvíli něco jiného...OK, takže KOUKEJ se začít chovat TAK, jak si přeju...Alenka z účtárny, sakra, to je maso, s tou by se , ta by mi určitě dala každej večer, ta by určitě nebyla furt "unavená z dětí" - kurňa, a copak to je ňáká práce, si hrát s dětma???...teplý večeře by asi nevařila, no ale to bych si ji převychoval...hm, jó, Alenka ...cože? no jo, no, ne, koš jsem SAMOZŘEJMĚ nevynes, nejsem žádnej tvůj otrok a nevidíš, že tu mám práci??? (sním o Alence)...jó, to Alenka, ta je furt taková milá a usměvavá...cože? NE, ani chleba jsem cestou z práce nekoupil, to nemůžeš taky něco zařídit sama???...že mám víc vydělávat abys nemusela každej den makat v práci a večer se starat o domácnost a děti? hele, kdybys uměla líp hospodařit, tak bys s těma deseti tácama na měsíc vyšla...cože, kdybych neplatil alimenty na 3 děti, tak bysme vyšli? no, tobě ten tvůj na ty tvoje děti pořádně neplatí, tam bys měla začít...

ONA uvažuje podobně, abychom byli spravedliví.

Přitom by stačilo jen začít si víc uklízet "na svém písečku", tj. neházet vlastní nespokojenost za vlastní průšvihy, neschopnost, nedokonalost a špatná rozhodnutí na partnera...nenutit ho neustále aby byl "jiný" jen proto, že toho "pravého" jsme nepotkali nebo nás prostě nechtěl , nepaušalizovat, nevytvářet si nesprávné vlastní domněnky a nečekat současně od partnera jasnovidectví, zkusit mu víc naslouchat, co je ZA jeho slovy, nepodceňovat krizové signály a včas a opravdu problémy ŘEŠIT...a hlavně opravdu CHTÍT ten vztah udržet při životě...ale to by museli OBA, ženský I (!!!) chlapi...
A pak by se nám krásně žilo!!!