Re: Střídavá péče z pohledu dětí

Maťo, no je to o tom, jak člověk vychovává děti. S námi coby věřícími rodiče tohle probírali opravdu od začátku puberty, že je důležité vědět s kým chodím a koho si příp. chci vzít. Jezdili jsme po církevních mládežnických akcích, kde bývaly workshopy na téma věčně zelené...
Znala jsem úskalí sexu před svatbou, že když jdu s někým do postele, tak je dobré vědět s kým a uvědomit si, že s tím člověkem pak můžu mít dítě a že to dítě bude mít jednou i vlastnosti či geny toho partnera... Věděli jsme na co si dávat pozor při chození, že jakmile přijde sex už člověk toho druhého opravdu nepozná nezaujatě... A samozřejmě, že větší štěstí nás nejspíše čeká s člověkem stejně věřícím jako já - budeme mít společný cíl života... Nedá se to shrnout do jedné věty.
Já vím, že ne každé manželství (ani v církvi) je přesladké, přespokojené... moji rodiče měli vztah na houpačce, ale coby jejich dítě jsem ji fakticky vděčná, že spolu byli, že jsem měla šťastné dětství, nemusela jsem nikdy volit s kým zůstanu, nebo kam budu kdy muset jezdit...
Zvláštní ale je, že co znám věřící lidi, kteří se rozvedli a nebo v manželství spolu přežívají, tak vždycky byl už špatný začátek toho vztahu. Že ti dva zakrývali oči před tím na co ostatní upozorňovali a nebo dokonce i oni dva už věděli tenkrát, že jim vadí, že ten druhý je "hyperaktivní" a ten druhý "mouchy sežerte si mě", ale mysleli si, že se to usadí...
Já to soudit nechci, na to jsem malý pán, ale třeba mám kamarádku, která má 4 děti a páté na cestě. První dvě měla s mužem, který ji mlátil (brala si ho protože byla těhotná). Další dvě děti má s alkoholikem, který ji mlátil a bral jí co ona vydělala (na 99% se vdávala, že musela). Teď čeká 5. dítě a jelikož je těhotná se opět vdala (její kamarádi ani nepostřehli, že Ti dva spolu chodí) a prý teď věří, že už je to napořád. Strašně moc jí to přeju!! Ale mám ten dojem, že vůbec nepochopila, že manželství založené na tom, že se musí vzít podle mě jsou často dost nejisté (i když být nemusí).
Možná jsem pesimista, ale co slyším třeba od kamarádky, jaké názory má na partnerství, věrnost, svatbu její dospělá dcera, tak je mi smutno. Co mi povídá druhá kamarádka s dospívající dcerkou... pevně doufám, že se mým dětem podaří za pomoci Boha najít partnera, se kterým budou spokojené aspoň tak jako jsem já - byť vím, že nic jistého do konce života taky nemám, ale dobře našlápnuto snad ano, tak při snaze obou to snad půjde