Re: Střídavá péče z pohledu dětí

"Právo na štěstí" je kokotina.
Maximálně mám právo na svobodné rozhodnutí.
Podívej, já měla a mám matku, která má bůhvíproč pocit, že když mi dovolila se narodit, měla bych jí dělat radost. Je špatně, že chci dělat radost spíš sobě a lidem, které mám ráda dobrovolně? Proti matce celkem nic nemám, ale nějak nechápu, proč by měla mít radost víc ona než já; proč si neudělá nějakou vlastní radost a čeká to ode mne. Například.
Když jsem odcházela od Standy, nebylo to kvůli nějakému kreténskému "právu na štěstí". Bylo to proto, že jsem nechtěla být jeho manželka. Naše představy o životě se nejen neshodovaly, ale řekla bych, že byly dokonce v opozici. V zájmu čeho bych to neměla dělat? Měla jsem být radši nadále nespokojená proto, aby byl spokojený on? PROČ?
Mne od dětství překvapuje, kolik lidí je schopných opakovat různé "chytrosti" a axiomy, všelijaká ta "moudra", ale tuhle zásadní otázku si přitom nikdy nepoloží.