Re: Ahoj!

Jano, tak to jsem se musela zasmát, protože dnes si zrovna s Michalem e-mailem celé odpol. píšeme, jestli druhé jo nebo ne, kdy atd. Uvažujeme o tom, ale vážněji až teď, kdy už je Štěpán větší. Dal nám do těch tří let dost zabrat, v noci se jako mimi budil co půl hodiny, přes den jsem s ním nic, ale opravdu nic neudělala, bylo to fakt náročný. Jako miminko pořád brečel, brzo jsem i přestala kojit, protože jsem byla úplně vyflusaná, byl to celkem velký stres. V noci nespal ještě před několika měsíci a i dnes je u nás normálka, že chodí spát tak ve 23:00. A k posteli ho přece přivazovat nebudu...Takže jsem nevěděla, jestli bych druhé dítě k němu zvládla. Zrovna včera si ze mě kolegyně dělala srandu, že jsem se teď pár nocí v kuse vyspala a už do toho chci jít zase... Ale rozhodně to nechci uspěchat, stejně už by to byli více méně "dva jedináčci".
S tou školkou máš pravdu, třeba u nás je dětí hodně, máme na obvodě 7 školek a já měla strach, aby ho do té "naší" školky vůbec vzali. S tím vy nenaděláte nic, to je jasný. Co Verunce říct mě nenapadá, lhát jí o práci je blbost, že. A dělají s dětmi něco? Štěpánek měl včera ve školce představení - divadlo. Pořád něco vyrábějí, ukazoval nám, jak se hraje na piáno, jak tancují...

Půjčila jsem si teď soundtrack k filmu Snowboarďáci. Viděli jste to už? Bylo to dobrý, hudba se mi moc líbila. ¨
Š.