Re: Pocity a problémy po smrti rodiče

Mariano, tatínek mi zemřel na srdeční záchvat (puklo mi srdce ) ve svých 54 letech-takže nečekaně a chvíli před operací srdce. Já jsem v té době byla v 5. měsíci s naší první holčičkou, ségra čekala druhého synka. Nemohla jsem tomu nějakou chvíli uvěřit, protože jsem je čekala za pár hodin, že s mamkou přijedou na víkendovou návštěvu. Tchýňka mi pak pořád opakovala do zblbnutí, že si mám uvědomit, že mrtvému nepomůžu, ale mám teď pod srdcem dítě, které potřebuje, abych byla v pořádku a netrápila tím ještě miminko. Samozřejmě jsem si to obrečela pořádně a do teď když si uvědomím, že moji holčičku (první vnučku o kterou hodně stál) nikdy neviděl; že moje dcerky přišly o suprového akčního dědečka... Občas sebe trýzním při koukání na videozáznam... Hold zemřel mi milovaný táta a byť jsem věřící a vím, že se s ním jednou uvidím... i tak to bolí, že už není. ALE... kamarádovi zemřel nečekaně tatínek a složil se z toho tak, že mu vynechaly ledviny. Už tuším rok nebo dva je po transplantaci jedné ledviny, která mu ale neslouží 100% - má dvě malé děti... Hele tohle za to nestojí! Takže máš-li opravdu problémy s padáním vlasů atd. zašla bych za nějakým psychologem ať Ti pomůže třeba medikamenty... aby ses rychleji dostala do normálu. Je to smutné, že nám umírají rodiče a často už je vrstevníci... ale o tom je hold život i když někdo má hold tu smůlu, že stojí v první linii, taky si často říkám, proč zrovna můj táta? Ale to ví, jen ten nahoře a věřím, že ví, co dělá