Re: Pocity a problémy po smrti rodiče

Děkuji. Asi ano. Když jsem byla malá, tatínek mi byl vzorem a já ho pro spoustu věcí obdivovala, i když jsem se jej i trochu bála, měla jsem z něj velký respekt. Od puberty jsme spolu vedli bouřlivé diskuse a měli i neshody - v různých názorech a pohledech na svět a život, ale náš vztah to nepoznamenalo. Od 19 le žiju na druhém konci země, takže osobních kontaktů ubylo, ale vždy jsem se snažila být s rodinou co nejvíce v kontaktu - telefon, skype... Mrzelo mě ale, že tatínek tyto formy kontaktu nemá rád a dosti často komunikaci přenechával mamince. Taky mě dosti mrzelo, že se postupem času ukázala tak veliká názorová a osobnostní odlišnost, že jsem měla často pocit, že si nemáme moc co říci a to mě neuvěřitelně deptalo Do jisté míry to beru jako své selhání... Tatínek byl silná osobnost a měl rád, když s ním lidé souhlasili, když měli stejný názor jako on. Jenže s mými zcela rozdílnými životními zkušenostmi se rozdíly mezi námi jen prohlubovaly... Doufala jsem, že mu budu moci udělat časem větší radost, než jsem dělala dosud