Re: Nejistota s dcerou - jak je to teď

Dnes jsme to s dcerou rozebíraly, říkala jsem jí, že by si měla sama pro sebe ujasnit, co jí to dává, proč má potřebu pomáhat druhým. Myslím totiž, že jí dobrovolnictví tolik nedává jako konkrétní pomoc "padlým andělům" (chodí do nemocnice číst pacientům a povídat si s nimi, takže dobrovolnickou zkušenost má taky), protože z toho nedostává tu silnou zpětnou vazbu. Ale možná se pletu.

K dědictví po babičce: bydleli na vesnici v domečku, ten zdědil jeho otec se sourozenci. Kluka tam bydlet nenechali, otec ho poslal za matkou. Tam se pohádal s otčímem...kdoví, jak to bylo, on mi přijde taky dost vznětlivej, tak jestli se sešli dva takoví, mohlo se snadno stát, že neuváženě utekl, aby nemusel poslouchat. To si dovedu docela dobře představit.

Na chatě ho bydlet nenecháme. Ta chata je vlastně staršího syna, postavili jsme ji z jeho stavebka. On je hrozně rozzlobený, že se snaží budovat se sousedy dobré vztahy, a jak si teď bude připadat...Rozhodně nesouhlasí s tím, aby tam kluk bydlel.