Re: Jak se žije bez lásky?

Velšice, tak to je nějak podobně, jak jsem myslela.

Prostě jsem dospěla jako ty k názoru, že mám-li citově přežít, budu se od něj muset držet stranou. Tedy ne nutně fyzicky, ale nenechat se už citově strhnout směrem k němu.
Po lepším období, kdy jsem si naivně vždy myslela, že to bude ok, jsem pochopila, že to bude pořád stejné, určité věci se nezmění a měla bych proto diametrálně změnit svůj přístup k němu, nebo mě to úplně zválcuje.
Ono se to nedá moc popsat, nechci ani rozebírat důvody, to by bylo nadlouho. Jen - neumí řešit vůbec sporné věci, používá nefér metody ve sporu a mě to už šíleně unavilo. Co je mi platné, že v jiných ohledech je ok, když tohle je tak vyčerpávající, navíc já nejsem moc agresívní člověk, abych oplácela stejným.

Už jsem asi bohužel pochopila, jak může dojít k tomu, že lidi jsou spolu hodně dlouho, ale určité věci řeší tím, že si vysloveně myslí něco nelichotivého v skrytu duše a to jim pomůže citově se neangažovat, netrpět, ani zbytečně nebouchnout a nehádat se. Snaží se od toho druhého vědomě odseknout, co jim zbývá.