tj ono, výchova...

...můj muž by byl hodný svou povahou, ale tchyně mi myslím nadrobila výchovou (ano, muž je unavený z práce/žena zvládne s horečkou gruntovat byt, chodit do zaměstnání, vychovávat d+ěti atd. Prostě žena=napolo soumar, napolo služka, muž=bůh. Ale moje máma to hlásala podobně vůči bratrům. Nevím, ale představuju si, že to pochází od žen údernic. Dříve byly mužské a ženské práce, pak střih, žena přibrala ke svým ženským i mužské, chlap dříve oral a vláčel (což v paneláku těžko), pak lehl na kanape a oddychoval. Dnes zbyl třeba ten kancl a kanape. Moje tchyně, když jsem probděla s dcerou 3.noc (byla extrémně nespavé a kojivé dítě, coby mimino-moje dcera, ne tchyně) se na návštěvě otočila k mému muži-svému synovi a děla "musíš spát ve vedlejší místnosti, aby ses vyspal". Nebyla jsem daleka fyzického násilý...tj její typická reakce