Nitro sociálních pracovnic

chtěla bych se vás zeptat..
denně přicházíte do styku s dětmi, které žijí v podmínkách, jaké jsou pro mnohé nezasvěcené, doslova peklem na zemi. chudoba, hlad, špína, týrání..
dětem pomáháte, hledáte jim lepší podmínky k životu a mnohdy jim ho tak i zachráníte.
zajímalo by mě, co se s vámi děje, když zavřete dveře kaneláře a přijdete domů.
honí se vám v hlavách příběhy a osudy těch dětí?
dokážete oddělit práci a osobní život? byly by jste nejraději spasily všechny ty děti?
já ted absolvuji téměř denně návštěvu na sociálce. paní, která nás má nastarosti je snad anděl. věnuje se nám i nad rámec své pracovní doby. pomůže a pohladí na duši. jsem tím neskutečně mile potěšena a mám lepší pocit ze života.
asi vlastně nevím, proč to téma zakládám..snad jen vám ostatním ,,sociálkám,, věnuji tohle téma.
děkuji, že jste!!