Re: nitro sociálních pracovnic

Přesně tak, je to jak napsala Martina. Já to mám ted komplikovaný, vrátila jsem se po mateřské zpátky a vše hrozně prožívám a nosím si to v hlavě domů. Zrovna pár dní po nástupu máme tak hrozný případ, že se mi chce plakat...krásná dvouletá holčička a ta matka...no nic, to nemůžu, ale jak vidíš, nejde to pustit z hlavy. Už jsem jí donesla po mých dětech spoustu oblečení, příští týden vezmu nějaký boty, nemůžu se na to prostě koukat.
Jinak před mateřskou to bylo lepší, po těch x letech praxe už jsem se taky naučila víceméně nechávat v práci a nenosit v hlavě domů.
Když se něco podaří, tak z toho mám velkou radost, hodně to prožívám, že jsem někomu pomohla, na některé "případy" stále vzpomínám, spousta lidí si mě i po mateřské pamatuje (v dobrém) a to mě těší.
Ale má práce je trochu specifická a po pravdě musím říct, že v hodně případech at děláme co děláme, tak to prostě lepší nebude, není tam vůle z druhé strany. A nutno říct, že to vždy odnesou děti.