Re: nitro sociálních pracovnic

No jo, Očko, to se nedá nic dělat. Člověk si musí říkat, že je tam prvořadě pro ty klienty a že na jejich osudu záleží. Na tom, co si o nás vypráví lidi, až tak ne. Nakonec, není to jediná taková profese. To je jako s policajtama, učitelkama a podobně populárníma profesema.

Nicméně, znám i pár opravdu echt bab na sociálce. Po matuře jsem nastoupila do svého prvního zaměstnání. Seděla jsem s roztomilou hodnou paní ve věku mé maminky. A šéf byl nerudný starší chlápek, co se po nás vozil a bazíroval na kravinách.
To jsem si myslela prvního půl roku, zhruba.
Pak jsem prokoukla, ze šéfa je dodnes můj kamarád, stýkáme se občas, ač už pracuji jinde. A jsem vděčná za to, co mě profesně naučil. A to, že bazíroval, z mého pohledu tehdy na kravinách, se mi v profesi i v životě kolikrát v dobrém vrátilo, protože jsem byla naučená jednat profesionálně a vše mít v pořádku. takže když nastal nějaký problém, byla jsem si jistá, že já jsem udělala po právní stránce vše dobře.

Zato z kolegyně se vyklubala baba jedová, klienti si na ní stěžovali a chtěli, aby to s nimi řešila ta mladá hodná paní sociální :) Což pro ní byl samozřejmě důvod k tomu, aby mě nenáviděla a házela mi klacky pod nohy, ale ne důvod pro to, aby se zamyslela a zkusila s lidma jednat jinak.