Re: rozdíly jsou správné

Předem píšu, že nemám jasno, co bys měla dělat, předestřu jednu variantu.
Puberta je složité období a tvůj handicap je, že nejsi rodič a cokoli uděláš, bude tím poměřováno. Takže já bych navrhl nechat hlavní působení na obou rodičích a trochu se stáhnout. To neznamená, že si necháš skákat po hlavě - pokud manželova dcera bude dělat něco proti tobě, tak se přiměřeně ohraď. Ale pokud bude například podvádět ve škole, nech to vyřešit manžela, nanejvýš ho o tom informuj, ale rozhodně na něj netlač, ať svou dceru trestá, on ji pak celkem logicky začne hájit (tady narážíme na to, že nejsi její rodič). Pokud to bude znamenat, že bude mít volnou výchovu, tak budiž, takových dětí jsou tisíce a řada z nich to celkem zvládne. A kdyby ne, stejně bys s tím těžko mohla něco dělat, podobně jako těžko vychováš dítě sousedky Novákové.
Největší problém potom bude v odlišném přístupu k vaší společné dceři a v tom, že ona to začne vnímat jako nespravedlnost, o tom bych si s manželem promluvil a pokusil se ho přimět ke srovnatelnému přístupu (s ohledem na věk nemůže být stejný, to už tu zaznělo). Srovnatelný by ale měl znamenat mírnější ke společné dceři, ne přísnější k jeho dceři (na to je příliš mnoho pohádek o zlých macechách ). I za cenu toho, že pak budeš ta zlá (ke společné dceři) ty. Mimochodem, manžel si to, že má odlišný přístup, uvědomuje? A pokud ano, umí to nějak vysvětlit?
Jsem si vědom nedostatků a rizik tohoto přístupu, ale za zvážení by to snad stálo.