Re: Péče o velmi těžce postižené děti

je to tvoje dítě, dokázat odložit své dítě do ústavu, kde bude utlumen prášky, bude se setkávat jen s personálem, který k němu s největší pravděpodobností nebude nijak moc citlivý, ba dokonce může docházet k týrání, o němž se nedozvíš... je to tvoje dítě a to, že se o něj staráš co ti síly dovolí je asi tvoje odpovědnost a asi i láska, která se prostě neptá.
Já myslím, že kdyby maminka toho dítěte měla možnost nechat syna v tomto věku za těchto okolností v ústavu, kde by měla jistotu, že o něj bude z dejme tomu 80% postaráno tak dobře jako doma, tak by to udělala. I z toho důvodu, že třeba ví, že i ona si potřebuje odpočinout, načerpat síly, žít svůj život, za synem by docházela, brala si ho pokud by byla možnost na čas-třeba svátky domů... a také by hlavně měla jistotu, že bude mít kde být, až ona nebude... tragédie a hrůza je, že naše vyspělá společnost jí to neumožnuje..

já se ptám, kde se to v nás bere taková neohleduplnost k té mamince ?! jak by šlo dotlačit odpovědné k tomu, aby o takovéto lidi (maminku i syna) bylo u nás postaráno (jako volič dám hlas tomu kdo se postará, ale žádná politická strana si tímto hlasy nezískává...:-( jsou atraktivnější témata a věci (za kolik budou kuřata, o kolik zdraží to či to...)