Umějí vaši blízcí přijímat dárky? A vy?

Adventu již nakrátku, a brzy bude Štědý den... a tak mě napadlo tohle téma

Mám ve svém okolí lidi, kteří dárky přijímat umí, i takové, kteří vůbec. Nejedná se samozřejmě jen o dárky, ale o něco, co pro toho člověka uděláš "navíc", pro jeho potěšení - třeba ho pozveš na oběd...

Moc hezky to umí třeba moji pěstouni - dají najevo radost z dárku, potěšení z toho, že jim oběd chutnal (a moc oceňuji, že když jim nechutná, tak to dají taktně najevo taky). Nebo třeba své pěstounce dám něco na sebe, a ona třeba po roce, když se potkáme a má to na sobě, řekne - "tohle je ten svetr/šála od Tebe".

A my je moc rádi zveme a obdarováváme, nejen proto, že je máme rádi , ale i proto, že je to prostě radost, něco pro ně takhle "jen tak" udělat - taková jako satisfakce, že jste se snažili někoho potěšit a on pak opravdu potěšen byl.

Naproti tomu máme kamaráda, který tohle vůbec neumí. Není zlý, ani náhodou, ale když něco dostane, co bylo třeba vybírané opravdu ve snaze potěšit, tak to spíš někam odloží a nepoznáte na něm, jestli má radost nebo ne.

Já se snažím chovat podle příkladu pěstounů a nebát se pochválit, když vidím, že se někdo hodně snažil, aby mi udělal radost, protože ten druhý přístup mi přijde hodně demotivující.

A mám tendenci ty lidi, kteří dovedou dát to potěšení najevo, zvát a obdarovávat častěji, protože jsem sobec a určitou satisfakci, odezvu za svou snahu potřebuju. Zatímco u těch druhých (ač uznávám, že nejsou zlí a je to nastavením osobnosti) si kolikrát řeknu, že škoda snahy, když to ani neocení.

A jak to máte/vnímáte Vy?