Re: Umí vaši blízcí přijímat dárky? A vy?

Myslím, že to umím, ráda přijímám dárky a pozornosti, umím se těšit a radovat Ne nějak "americky", nehýkám a nevýskám, ale prostě jsem ráda a rozdíl mezi ničím a dárkem na mě vidět jde

MOje máma to taky uměla (i můj táta), jí bylo radost kupovat. Cokoliv, nikdy jsem neměla problém něco jí oupit na narozeniny či Vánoce, to je pak radost nakupovat.
Táta mi raději radí, co by "potřeboval", on má vše, co potřebuje, ale pak se raduje taky, aspoň tak vypadá.

S kamarádkami taky, na Vánoce se vždy vidíme a dáváme si maličkosti (čaj, čokoláda, cukroví, svíčky atd.), ale tam e celková atmosféra, že jsme rády, že se zas po půlroce vidíme...

No, u tchánovců je to naopak, tchyni se nedá potěšit, manželovi se to za celý život nepovedlo, já se pár let snažila, už jsem rezignovala, a nějakým dárkem - bez nápadu, si jen plním společenskou povinnost, abych tedy nedošla na Vánoce bez dárku.
Nemám to ráda, být to někdo míň příbuzensky blízký, vykašlu se na něj, na tchyni nelze, tak ji prostě odbudu a je. Ona skutečně nic neocení... k sedmdesátinám jsme jí koupili nový sporák, tak to byla ráda, bo ho potřebovala. Ale tak velké dárky se nedají dávat každý rok