Re: "Hele tady si na nějaký vykání nehrajeme!"

No, asi trošku méně "žoviálně", ale samozřejmě jsem se s tím už setkala. Takové ty děsně akční moderní mladé kolektivy, že jó... No, já mám tykání rezervované pro lidi, s nimiž jsem si opravdu blízká. Lidem, které vidím prvně v životě, nikdy netykám, ani na jejich žádost. Odmítnu to s poděkováním, v případě, že je mi člověk sympatický a asi ho budu vídat, tak s tím, že třeba až se víc seznámíme, budeme si tykat.

Jo, a u některých starších lidí, u nichž mi to tykání nejde z pusy prostě proto, že mám v sobě jakousi vkořeněnou úctu ke starším, říkám křestním jménem a vykám.

Ale asi máš na mysli spíš to hromadné tykání všech se všemi. Na to jsem naposledy narazila před dvěma lety. V jistém kolektivu si všichni tykají a tykají si i se svými studenty, automaticky. Na to jsem nepřistoupila, když mi někdo tyká, tak to neřeším, ale sama všem vykám, krom těch, se kterými jsem se za tu dobu seznámila blíže. Na jednom setkání na to přišla řeč, porč pořád to vykání. Že oni prý jedou podle toho krásně rovnostářského anglosaského "tykání všech se všemi". Nu, tím mě překvapili, tak jsem jim vysvětlila, že ve skutečnosti nejde o tykání všech se všemi, ale vykání všech se všemi. To byli překvapení, chtěli to dokázat, že přece vykání v angličtině neexistuje - náhodou jsem měla s sebou rozečtenou Narnii a v té je tykání celkem časté, tak jsem měla i ten "důkaz" Skončilo to překvapeným mumláním a už mě nikdy do tykání nikdo nestrkal Asi abych na argument "po americku" nechtěla naopak vykání všech se všemi