Re: "Hele tady si na nějaký vykání nehrajeme!"

Podřídím se, co taky jiného. Moc se mi ale tohle ani nestává. Podle mě jsou situace/kolektivy/úkoly, kdy je tykání praktičtější, i když třeba není ze začátku příjemné.
Buranům se snažím vyhnout a být s nimi nejkratší možnou dobu, pod buranským šéfem jsem dělala rok a půl a přestala v momentě, kdy skončila existenční naléhavost.
Když tohle dělá otlemená ženská a nemůžu v té chvíli nic, dělám to jako ty a mizím při první dobré.
Když to dělá chlap, většinou mi to nedá a když teda chce, tykám mu a oslovuji ho a la "Tak jak, Franta, dupou, dupou?". Většinou je to zaskočí a nechaj oslizávání, ale pomstí se, s tím je třeba počítat.
Obecně jsem spíš pro tykání, přijde mi splavnější a nemyslím si, že jím odpadá úcta atd., ale vykání mi nevadí a je pravdy, že vyloženě eklhaft lidem se mi tykat nechce, protože mám pocit, že bych si jakoby zadala, či co.