nejsem mstivá, ale

Já nemám moc tyhle pocity. Nejsem mstivá, neumím to. Ale asi žádný člověk se nevyhne takovému tomu "počkej, na tebe taky dojde" nebo tak něco. To je asi přirozené, že člověku prostě v hlavě proletí takovéhle myšlenky. Já osobně si vždycky řeknu, že nepřeju nikomu nic zlého, ale sama dobře vím, že "boží mlýny" melou a že každý člověk se vlastně potrestá nakonec sám. I když to tak někdy nevypadá.
Měla jsem třeba macechu, která mi dělala děsný věci. Nejdřív jsem jí nenáviděla, ale měla jsem dojem, že to spíš ubližuje mě, že se mi vrací špatné věci. Nedokázala jsem jí mít ráda, ale dokázala jsem, že mi byla fuk. A nakonec jsem si řekla, že vlastně ona už svůj vlastní trest má, protože byla alkoholička. A být na něčem závislá, je trest. A ejhle. KDyž jsem se s tím takto vyrovnala, tak se mi najednou začalo dařit a jí přestalo. Věřte tomu nebo ne, ale bylo to tak. Proto od té doby nikdy na nikoho "neukazuju", protože jeden prst směřuje na toho člověka, ale tři ukazují na mě (zkuste si to).