Re: Toužíte někdy po pomstě?

Nikdy jsem se nepomstila, i když jsem mockrát chěla. Fantazii mám bujnou, takže scénářu (včetně situace, o kterou jde) jsem měla na rozdávání. Pointa byla pokaždé stejná, že jako zjistí, jak jsem ve skutečnosti sv
skvělá, hodná.. a budou litovat svého zhovadilého chování. Na to ovšem nikdy nedošlo, jediný, kdo kdy něčeho litoval, jsem byla já. Nakonec jsem ale byla tak ochromená bolestí a zklamáním plus faktickými potížemi, do kterých jsem se díky nim dostala, že jsem se nezmohla vůbec na nic. Asi půl roku jsem byla v podstatě v šoku, pak se to zvolna začalo sbírat a pak už mi na tom přstalo záležet.
Mám jedinou "radu", ale podle mě to vlastně žádná rada není, protože to nepokládám za možné. Oni patří k sobě, musíš je brát všechny nebo nikoho.
Pomsta mi připadá, že je nejlepší prožít ve fantazii, nebo hodit na papír a pak to spálit. Hodně to uleví, ale nenapáchá škody. Faktická pomsta se nakonec stejně vždycky obrátí proti zosnovateli, i kdyby byly důvody sebepochopitelnější.
A taky si někdy říkám, že úplně nejstrašnější pomsta je, že už mi na tom(nich) prostě nezáleží, že mi to jako ani za to mstění nestojí.