Re: řešení dlouhodobé nespokojenosti v manželtví?

Zakladatelko,
zažila jsem něco podobného jen s tím rozdílem, že můj expartner byl i dost hrubý na mě. Jinak naprosto stejná situace-rozmazlený od maminky, která za něj vše dělala, i ho objednávala k doktorovi. O syna od narození nejevil moc zájem, když byl syn starší, začal s ním jednat, jak se sobě rovným, což dělá někdy dodnes, ale jelikož syn k němu jezdí jen občas, dost se drží, protože mi to syn řekne a vždy se snažím ho na to upozornit. Nemá ho vůbec jako dítě, nevysvětluje, jen přikazuje, sám se neumí postarat, nevezme ho na dovolenou, protože by se o něj musel starat-vozí si ho k rodičům, kde jeho máma zabezpečuje veškerý servis /mě to už teď nevadí, naopak, vím, že ona se postará a jsem klidnější/. Chodili jsme spolu 5 let - podlamovaly se mi kolena, byl milý, balil mě půl roku, cestovali jsme, poslední rok spolu i žili, vše bylo až na drobné neshody (které jsou normální v každém vztahu) super. Já vždy vydělávala víc, nevadilo to mě ani jemu, on občas bez práce, ale manuálně zručný, tak se snažil si vždy najít alespoň brigádu. Pak si našel fajn práci, já otěhotněla a už během těhotenství začal být hrubý a nepříjemný, škrtil peníze (najednou vydělával dost, tak si myslel, že bude velet a škrtit), z těhotenství se moc netěšil. Po porodu se to ještě zhoršilo-o syna se nezajímal, na víkendy jezdil k mamince, se synem byl venku asi 2x, nikdy ho neuspával, nekoupal, občas si s ním jen chvilku pohrál a zase šel pryč. Nevím, zda měl milenku, to jsem neměla čas zkoumat, byla jsem na vše kolem syna a domácnosti sama. Byl línej, jen se válel u televize (když byl doma), nezodpovědnej a neshopen cokoliv zařídit. Vše bylo na mě. Já na MD, on vydělával poprvé v životě víc než já a byť jsem mu to nikdy nevyčetla (nevadio mi to), tak on mi to při otočení situace dal vyžrat. Vyčítal každý nákup, každou přesnídávku pro syna, každou lžičku na krmení nebo další obleček. A do toho byl hrubý na mě i před synem a to byla poslední kapka, když mě před synem škrtil a synovi byl rok a pal a už to viděl a vnímal. Odjela jsem na den pryč z domu, že si vše promyslím a srovnám v hlavě, hlídala moje máma a on přišel a bez mého vědomí a dohody se mnou (on hlídat ten den nechtěl, ptala jsem se ho) syna sbalil a odvezl k rodičům. Doslova ho vyrval máme z náruče. I přes mé urgence ho zpět nepřivezl, až druhý den ráno. To už byl u mě můj táta, vypakovala jsem ho z bytu a vyměnili jsme zámky, další den jsem požádala o úpravu styku a výživné na syna (nebyli jsme svoji). A strašně se mi ulevilo a dodnes nelituju. Spadlo mi břemeno ze zad, měla jsem klid a pohodu, vše jsem najednou stíhala v pohodě, bez stresu, dusna a keců. Nebála jsem se šramocení klíče v zámku, co zase bude a s jakou náladou přijde. Byla jsem na MD, takže s financema to bylo napjatý, ale měla jsem úspory a pomohli rodiče. Byl byl můj-naštěstí. Dnes už chodím do práce a sebe i syna uživím v pohodě, mám i přítele. A nelituju, i když je mi líto, že syn nemá úplnou rodinu, ale než takového tátu.... Dnes máme dobrý vztah a je to tím, že s námi není denně a že neřeší rodinné věci, které ho dle jeho slov obtěžovaly. Bydlí u rodičů a dlouhodobý vztah nemá, prý nechce...