Nejsem tak úplně součástí rodiny

Nedávno jsem tu četla o jedné mamince, která psala, že vlastně není součástí rodiny. Manžel bere za svou rodinu své rodiče a sourozence, manželku a její potřeby staví až na vedlejší kolej. Podobně si připadám já. Když mu něco řeknu, vůbec mě nevnímá, když mu to samé řekne matka, považuje to už za dobrý nápad a třeba se i podle toho zařídí. Spolu s rodiči vlastní hotel, který celkem hodně vynáší. Spolu s nimi tam i pracuje. Máme spolu tři syny velmi brzy po sobě, nejmladší je ještě miminko. Pobírám zatím slušnou mateřskou, on přináší domů slušný plat a žije se nám dobře. Potíž je v určitém nevyrovnaném postavení, které v rodině zastávám. Všichni z jeho rodiny se vozí drahými auty a pořizují si drahá bydlení, evidentně ze zdrojů hotelu, ač v něm nepracují. Já mám starou škodu, bydlíme v levném nájmu, manžel jezdí ve služebním, domů chodí jen přespávat a je mu to fuk. Jsem díky péči o děti dost v pasti a ještě dlouho výdělečně samostatná nebudu. Když je manžel občas "v lihu" tak to z něho začne "padat", jak jsou ti jeho sourozenci báječní, schopní, jak si všechno zaslouží, jak mají lukrativní zaměstnání(nemají, jsou celkem průměrní) a já jsem proti nim vlastně břídil(mám VŠ a před dětmi jsem normálně pracovala) a ať vzpomenu jak jsem bývala chudá(který student nebyl), tak mám být za tuto životní úroveň ještě ráda. Ať jdu prý teda pracovat(s třemi dětmi malými dětmi,haha). Měli jsme se stěhovat, ale zase se muselo z výdělku dát něco jeho sourozenci, protože on potřebuje bydlet "ve svém" dříve než my, ač má jen jedno dítě a narodilo se nejpozději ze všech dětí. Jeho dítě nemůže bydlet ve stejných poměrech jako naše. Nevím, jestli mi jde teď rozumět, nestěžuji si na životní úroveň, ale na nestejnou životní úroveň v rámci rodiny, což mě ponižuje. Přijde mi, že si přijdou jako nějací nadlidi bez chyb, já jsem přivandrovalec, který má být rád za to co má a nic nechtít, neplánovat. Já blbec podepsala i předmanželskou smlouvu. Intrikují a dávají svou nadřazenost najevo. Nedá se říct, že by byli špatní, určitým způsobem i pomůžou, když je třeba, mám je v podstatě ráda, i když je to někdy velmi těžké. Setkal jste se někdo s něčím podobným? Myslím, že se tento přístup nedá moc podceňovat, už jedno manželství bylo v této rodině rozvráceno, protože se synek, podle nich, s nějakou "zahodil", až tomu uvěřil. Já jsem jinak celkem šťastná a manžela mám ráda. Manžel z hotelu a z dosahu manipulací jeho rodiny neodejde. Baví ho to. Nebudu teď moc reagovat, manžel je nemocný, občas tudy projde, tak aby nepoznal, že jsem to psala já, děkuji za odpovědi. Napsala jsem to sáhodlouze, protože nedokáži krátce vyjádřit to, co mi tolik vadí, nechápe to ani manžel.