Motivujete nějak děti k dobrým školním výsledkům?

Tahle otázka mě napadla po přečtení diskuse Yanky.
Já mám totiž dojem, že některé děti jsou svojí povahou ctižádostivé a samotným jim záleží na tom, aby byly úspěšné, tady asi nějaká další motivace není třeba, i když i takové děti je třeba chválit, pochvalu potřebuje každé dítě.
Ale co děti, které ctižádostivé nejsou, na výsledcích jim vlastně nezáleží, se spolužáky se nesrovnávají (což je spíš dobře). A je jim jedno, jestli písemka nebo i vysvědčení nedopadne úplně nejlíp. Motivujete pak tyhle děti nějak jinak?

Já když o tom přemýšlím, naše děti jsou někde mezi. Nepotřebují dostávat samé jedničky, přestože při troše snahy by na to měly. Když vidí, zvláště u některých předmětů, že získat lepších výsledků by obnášelo příliš námahy, smíří se s průměrnou známkou. Teď na 8-letém gymplu je už nechávám být, nějaké trojky na vysvědčení neřeším.

Ale na prvním stupni je trošku motivovat bylo třeba, i když jsme to nikdy nedělali odměnou za každou dobrou známku. Spíš, když bylo vidět snahu, byli jsme přístupní víc k jejich oblíbeným volnočasovým aktivitám (počítač, tv), když ve škole povolili, museli víc času věnovat přípravě. Ale někdy to byl teda docela boj.