Re: Motivujete nějak děti k dobrým školním výsledkům?

My nijak na známky netlačíme, naopak jsme to možná dětem trochu ztížili, aby pro ně jedničky nebyly úplná samozřejmost. Dvě šly o rok dřív, dvě šly bez odkladu, i když nám byl nabídnut. Takže od první třídy si zvykají, že to všechno nejde úplně samo a přitom to pro ně není zas tak velká dřina, aby je to znechutilo. My zase nevyžadujeme ty samé jedničky, ale (a to teda spíš já, protože dohlížení na školu je spíš moje záležitost) dost prudím při lajdačení. Takže spíš řeším přístup k práci než samotný výsledek. Nejvíc prudím, když odkládají dělání úkolů, pak to honí na poslední chvíli a nakonec něco zapomenou. Dokud udělají, co mají, spolupracují, když je naženu na procvičení angličtiy (s tatínkem) nebo na vyzkoušení z přírodovědy a vlastivědy (to zase spíš já), a holt se sem tam nezadaří, vyjadřuji spokojenost.
Naštěstí našim holkám vysloveně vyhovuje, když se s námi mohou "učit". Nevadí jim ani nějaké to procvičování při jízdě v autě, navíc jsou šikovné a bez dys- poruch a dalších komplikací, takže udržet přijatelné školní výsledky není problém....
Vědí, že naším cílem nejsou samé jedničky, protože vědí, že jednička od jednoho učitele nemusí mít stejnou hodnotu jako jednička od jiného. Cílem je splnit povinnosti, naučit se dělat i to, co je nebaví, pracovat na úrovni svého maxima a nalezení toho, co je baví víc, čemu by se později chtěly věnovat (zatím všechny čtyři trpí představou, že budou učitelky )....
A tu úroveň udržujeme u každé jinak, protože každá něco jiného potřebuje. Na jednu platí pouze zákazy kroužků, na druhou pouze pochvaly a ujišťování, jak je šikovná, na třetí pouze příkazy a trvání na okamžitém splnění, na čtvrtou naše přítomnost při plnění povinností a komunikace o tom, co dělá.