At uz te ma rad nebo ne, co chces ty?

Kdyz to shrnu, podle tveho popisu to vypada ze on si dela co chce, nedela co nechce, vybali na tebe vsechno jak to citi a ty s nim nehnes. "Svoboda je pro nej dulezitejsi nez ty a deti".
Ty delas co "musis", i to co nechces (?), co chces si nedovolis, a spoustu veci co si myslis mu ani nereknes, natoz aby ses podle nich zaridila. Proc? Ze by proto, ze on je pro tebe dulezitejsi nez tva dusevni pohoda? Pak se ale nemuzes divit, ze ani on se kvuli tvemu klidu nepretrhne.
Navic se mi zda, ze ani on neni zrovna v pohode. Bavi ho prace? Jestli ne, muze mit pocit ze uz tak dela dost a na vic proste nema sil. Dela vubec neco, co ho bavi? Pusobi pohodove? Tu "svobodu" si uziva, nebo jen vytrucuje a pak tak nejak proflaka aby se nereklo? V cem ta "svoboda" spociva - chtel by chodit parit, porad spat, spat s jinyma, hrat si na pocitaci, nemuset doma nic delat...?
Chapu, ze i ty delas spoustu veci co te nebavi, protoze "nekdo je udelat musi", a v pohode jiste nejsi. Ale zaprve to vypada, ze na rozdil od nej jsi zatim schopna situaci nejak zvladat, a zadruhe zacala jsi resit jeho chovani, tak bych se pro zacatek soustredila na nej.

Padly tu nazory, ze ma milenku. Mne spis podle popisu prijde, ze ma poradnou krizi, ne-li depresi. Tim nemyslim "podzimni depku" ale opravdovou depresi, na kterou je obycejny smrtelnik bez odborne pomoci bohuzel kratky, a rozhodne to neni otazka "machovstvi" nebo vule. Pokud je v tom jina zena, nerekla bych ze je puvodcem problemu, ale nanejvys katalyzatorem a snahou o unik.
Tady ti tezko nekdo rekne, jestli te jeste ma rad. To si musite vyresit vy dva. Stejne tak jako jestli ty jeste mas rada jeho a mas zajem s nim dal zit (to jsou dve ruzne veci, a jsou mozne ruzne kombinace - jsou lidi, ktere muzu mit uprimne rada a prat jim to nejlepsi, ale zit s nema by bylo peklo pro nas oba). Kazdopadne pro vlastni dusevni zdravi bys mela udelat jedno: utridit si, jak chces zit ty, a pak se realne podivat na to, nakolik jste kompatibilni. Nerozdelit predem role na "ma me v hrsti, ja sama s detmi stejne nedokazu fungovat" nebo "on me nepotrebuje, ja jeho ano", ale srovnat si, co kdo chcete a jak toho dosahnout. A kdyz nepujde vsechno, tak aby kazdy mohl to sve zit aspon do urcite miry - ne ze jeden si udela vse co chce a druhy nic. Deti jsou vas obou; nekdo na ne musi vydelat a nekdo se o ne starat, ale nikde neni predem dano kdo ceho kolik.
Takze byt tebou, napisu si na papir uprimne, co chci a co je pro to potreba, pak zkusim totez udelat s jeho (predpokladanymi) potrebami, a nakonec realisticky navrhnout, jak na to. Realisticky v tom, ze budou pokryte vsechny veci, ktere se udelat musi - hlavne finance, bydleni a pece o deti. Zeptej se ho i na jeho navrhy - on nechce, aby se o nem rozhodovalo, stejne tak ty chces taky o svem rozhodovat sama, ale slozenky se samy nezaplati a deti se taky samy neohlidaji.
Kazdopadne bych se vyvarovala toho, ho do cehokoli tlacit - pokud by te i "poslechl", stejne by to nedelalo dobrotu, mel by pocit, ze je "uz zase" manevrovany. Proste se k tomu postavit jako dva dospeli lidi, co maji treba ruzne potreby a zajmy, ale to jeste neznamena, ze musite byt proti sobe. A nejlepe si i sehnat odbornou pomoc zvenci, kdyz vam nebude sedet prvni tak hledat dal. Nerikat "s tebou to nejde, vsak oni ti v poradne vysvetli jak ma fungovat chlap" ale brat to jako "kazdy mame v tuhle chvili jine potreby a nedokazeme je sami sladit, treba se najde nekdo kdo nam poradi, co dal".