Re: Co dělat, když dítě nechce k otci?

Znám, zhruba v tomhle věku to u nás začlo taky. Trvá to občas do teď (7 let). Když je malá u nás, nechce k tátovi, když je u mámy, nechce k nám. Doporučuju co nejrychlejší předávání. Prostě když brečela, držela se táty jak klíště, že k mámě nepůjde, dal jí pusu, krátce se rozloučil, předal a zabouchly se dveře. Ze zkušenosti je v týhle chvíli nejhorší, aby ten rodič, u kterýho chce zrovna bejt, přesvědčoval, ukecával, domlouval atd.
A jakmile k nám přišla (přijde) ubrečená, tak okamžitě něčím zaujmout, povídat, říct co je v plánu, k večeři atd. Přejde to do chvilky. Některý děti tu změnu prostě hůř nesou. Naše malá to už umí i sama pro sebe odůvodnit. Vždycky říká, že když je u nás, nechce se jí k mámě a když je u mámy, tak si zase zvykne tam a nechce k nám. Tak projevím účast, že vím, že je to blbý, ale že přece sama ví, že tam to bude taky moc fajn. Ale diskutovat se dá, jen když nebrečí, jinak jí to ještě víc rozlítostní a je to na nic.
Hlavně, ať si to tatínek nebere moc osobně a nemá to malýmu za zlý. Je to fakt normální.