Re: Co dělat, když dítě nechce k otci?

Saagi, mám zkušenost s vlastním 4,5leťákem. K otci nechodí, ale od miminka chodí k mým rodičům, když byl maličkej, tak mi kolikrát probrečel týden, že už chce k dědovi a babičce, když jsem ho tam odvedla, ani se se mnou nerozloučil, až mi to bylo i líto . Teď posledních pár měsíců nechce být nikde "bez maminky". Nestalo se vůbec nic, já bych se ho naopak i ráda "zbavila", ale najednou je z něj mamánek veliký. A opravdu ho proti nikomu neštvu a neočkuju. :-D Takže věř tomu, že ani maminka toho malého ho nemusí k ničemu očkovat, prostě na něj mohlo přijít takové období, těžko se loučí třeba, těžko prožívá změnu - sama píšeš, že když má nakonec jít od táty, tak taky pláče a nechce. Prostě je toho na něj najednou moc. Třeba si právě teď začal uvědomovat, že rodiče nejsou spolu, že je má vždycky po jednom, že by to chtěl jinak - neumí o tom mluvit, na to je ještě malý, může plakat i proto, že nechce toho jednoho rodiče, od kterého zrovna odchází, opustit, aby ten nezůstal sám ...

Nijak bych to nedramatizovala, prostě bych zatla zuby při předávce, oběma směry, a dál se chovala stejně jako dřív. Hlavně nezačínejte osnovat nějaké představy o tom, že kluka někdo očkuje proti vám ... tím se většinou nadělá víc škody než užitku. Je malej a je to pro něj náročné, i když v tom žije v podstatě od počátku svých věků