Re: Ženskou jeho života nejsem já.

Gabrielo, jsou typy, které to používají účelově jako zbraň, aby se protistrana cítila blbě. Ty to prostě v hádkách používají.

Já tomu říkám, že slušný člověk může i v duchu zvažovat do budoucna rozvod /třeba až děti vyspějou/, ale když nechce otrávit totálně domácí ovzduší a tomu druhému život, tak to prostě neventiluju nahlas, až ve chvíli, kdy to bude aktuální.

/Přece si nemůžu myslet, že tím nějak zlepším rodinné ovzduší, tím ho ještě víc pošlu do kopru a navíc otrávím druhému totálně život a vyhlídky do budoucna, což se na vztahu a klima zase projeví. Ale ono těmhle typům ani o zlepšení nejde, i když to třeba nahlas avizují.!/

Udělám si jako slušný člověk rozvod do budoucna jako předběžný plán, pokud to nezačnu v duchu cítit jinak, ale neříkám to, natož při každé příležitosti.

Opak je, když toho druhého chci tím deptat.

Totiž je stokrát lepší chlap, co se po padesátce zapomene jinde a odejde a to bez všech předchozích signálů a žena si může říkat, že prožila aspoň nějaká pěkná léta v iluzi, že je to navždy.
Daleko lepší, než slýchat při každé hádce - já se s tebou rozejdu, jen nevím kdy, jsem s tebou kvůli dítěti.

Asi to nebude ani tak o tom, jestli je dotyčná ta pravá, spíš o tom, že on je vydeptávací typ, co z toho má plezír, když může ublížit.