Re: Ženskou jeho života nejsem já.

Lenko, jenže váš vztah má nějakou štábní kulturu projevu.

To, co popisuje třeba Gabriela je něco jiného, tam prostě jedna strana není schopná si odpustit své výlevy na téma: jak mě jinde mohlo být líp.

A když opomenu úmyslné vydeptávání, může to být jen o tom, že ten jeden prostě přestal toho druhého milovat, nebo že nastoupila deziluze z praktického života. Ti slabší jedinci to pak neunesou a střet reality s ideály a svou frustraci dají vyžrat tomu protějšku, který objetivně může být velice o.k., jen ho ten druhý prostě /už/ nemiluje nebo si třeba představoval že soužití s ním bude jiné /někdy takovou frustraci vyjadřují typy mužů, co si představovali manželství jako holubník, ze kterého budou vylétat dle libosti, nebude se od nich nic moc chtít a dom a je čeká vždy dobře naložená partnerka, co je bude obskakovat. No ve skutečnosti je tam čeká unavená ženská, co toho má sama na hrbu naloženo dost, takže nemá energii ani náladu ho oprašovat a na "problém" a mužskou frustraci je zaděláno/.

Myslím, že hodně frustrovaných mužů si původně představovalo takový scénář, že bude pokračovat jejich život v mileneckém stylu a ono se to změnilo a pro ně je to důvod, proč vztah a partnerku odepsat a prudit, že "není žena jejich života"