Dobré duše na zabití

Včera jsem šla s dětmi ven. Děti oblečené na chodbě a já jako na potvoru nemůžu najít klíče. Děti teda pomalu začaly slézat schody, klíče jsem pořád nemohla najít, ale věděla jsem, že mám ještě čas než děti slezou dolů, tak jsem hledala dál. Slyším, že o patro níž potkali sousedy, ti je politovali, jak je nebezpečné to slézání schodů a že jim dolů pomůžou. Děti byly s jejich pomocí dole v cukuletu, zařvu na manžela ať si zabouchne, že klíče nemám a valím za dětma. Dveře od baráku rozglábené, ač je normálně všichni zavíráme a děcka stály u silnice. Naštěstí nic nejelo. Za roh vidím zacházet sousedy, takže otevřeno nechali oni. Jako vím, že odpovědnost za děti mám jenom já, ale to jsou opravdu tak dementní, že nechápou, že nemůžou pouštět děcka na ulici? Proč jim jako pomáhali? Kdyby to neudělali, hrozilo by možná, že si namelou na schodech a ne že je srazí auto. Takovýchto situací jsem už zažila mraky. Oblékám na kroužku jedno dítě, druhé batole tam pobíhá, přijde odkudsi vysmátá maminka s cizíma dětma, odchází a otevře dveře vedoucí přímo na ulici s úsměvem a tupým výrazem v tváři i mému batoleti. Vždy jsem naštěstí přiběhla včas, moc dobře viděla, že ssebou dítě nemá maminku.
Mezi tyto "dobré duše" počítám i nejrůznější cizí osoby, co se kření na mé dítě, šišlavě na něj mluví, sahají mu na ručičky(které si dítě pořád strká do pusy) svýma nemytýma rukama, které měli předtím bůhvíkde(většinou se to odehrává někde u kasy v obchodě, předtím třeba zrovna platili).Jenže tohle není zase životu nebezpečné, že.
Ach jo, myslíte, že jsou tihle lidé jen blbí, nebo jsou bezohlední, nebo co vlastně? Máte nějaké podobné zážitky?
Tohle je jen takové "drb" téma, nechci s ním nic řešit, jen si popovídat.