Re: Dobré duše na zabití

Elííí .
Mámpocit, že toho pána znám. On má moc rád mrňata, naši malou muži jednou "pomazlil" v Penáči, když mu tam brečela. Chlap přišel úplně per plex, okamžitě vyhodil funglnágl nový, drahý dudík MAM-air, že na něj ten pán sáhl a chystal auto, že jedeme na plicní .
Naše skautka se ho nebojí, vždycky mu mává z dálky.
Mně lidi zajímající se o mé děti nevadí, nestává se mi, že by mi dávali nevyžádané rady, spíš se jim prostě mimina líbí a chtějí si popovídat. Moje děti zase mají rády staré lidi a ne moc zapáchající bezdomovce.
Když mi někdy pozornost není vhod, protože třeba nemám náladu nebo čas, omluvím se a pokračuju dále.
Nečekám, že se někdo bude vciťovat do toho, co považuju nebo nepovažuju za vhodné chování vůči svým velectěným p.t. dětem. Dávám na ně bacha a nepouštím je z dohledu někam, kde nevím, co může hrozit, když jsou malé a nerozumné. A když to někdy nedám a nastane malér, tak ale neobviňuju veřejnost.
Cizích dětí si do posledního možného momentu nevšímám, nesahám na ně, neoslovuji jejich rodiče, prostě se klidím a kreju. Někdy to ale nejde, tak pak je to tanec mezi vejci.
A pokaždý mám radost, když potkám nějakou milou, příčetnou ženskou s dítětem či dětmi, se kterou jde třeba dvě tři věty prohodit, než se naše batolata vzájemně očuchají a jde se zase po svém. Ale fakt opatrně, opatrně.. někdy se mi zdá, že žena s malýni dětmi rovná se nálož ekrazitu.