Re: Dobré duše na zabití

Přidám svou sbírku- bohužel jsem i autorkou, kategorie "blbá". Mám tři děti. Nechala jsem stát tříletého uprostřed rušné křižovatky cca 10 min zcela samotného- manžel myslel, že jde se mnou, já myslela, že s manželem. Fotila jsem si syna jak krásně stojí v postýlce a buch, přelítnul a přistál na hlavě. Uspávala jsem mladšího na zahradě v kočáru zatímco starší spal po obědě v ložnici a náhle mi starší do půl pasu vykloněný ze střešního okna sděluje, že už spinkat nebude. Sousedi na nás zvonili, že nám u plotu stojí dítě v punčoškách a řve, že chce domu- vylezl v 1,5 roce z kočáru kde spal, chůvičku jsem jaksi zapomněla zapnout.Manžel posílal kočárek proti kopci a chytal, bohužel jednou nechytil a ten let dolů má též dodnes v paměti. Focení topícího se dítěte je manželova specialita... Pády přes odrážedla, tříkolky, kola, psa... Bohu díky vše bez zranění, sociálka zatím taky netuší co jsem zač.