Devastující řeči žen

Reaguji na témata, která se tu občas objevují - ženy nadávají na chlapy, jak jsou vesměs nemožní, že normální chlapi a normální vztahy neexistujou, a že ženská je na tom vždycky bitá.

Myslím, že to není pravda a že to může způsobit v duši dětí (určitě dcer, jak kluků nevím, protože nejsem kluk) velikou paseku.

Rozhodně nechci tvrdit, že takoví muži (násilníci, sobci, machové, zbabělci) neexistují, ale vzpomínám si na vlastní dětství, ve kterém jsem, nemajíc jiného vzorku k podrobnému zkoumání než vlastní rodiče (kteří byli OK, ale považovala jsem to za výjimku) nabyla z podobných řečí dojmu, že mají asi pravdu (neb jsou starší a zkušenější) - že muži jsou opravdu uzurpátoři, že jakmile se žena vdá, tak domácí práce a starost o děti budou převážně jen na ní, že manžel bude chtít mít vždycky navrch, bude žárlit na její pracovní úspěchy (nedejbože kdyby vydělávala víc), bude ji shazovat a nebude se s ní chtít bavit, protože je to "jen" ženská.

A proto jsem hodně dlouho nestála o žádný vztah, protože kdyby to byla pravda, komu by se do toho chtělo?

Až můj muž mě přesvědčil a stále přesvědčuje, že tomu tak rozhodně nemusí být vždycky.

Říkám "řeči žen", protože od mužů jsem to slyšela minimálně, opravdu převážně od žen, které byly upřímně přesvědčené, že to tak opravdu funguje.

Tak si říkám - uvědomuje si ten, kdo tyhle věci říká, jak devastující vliv to může mít na dětskou duši, vzít mu důvěru v druhé pohlaví?

Nechci v žádném případě tvrdit, že muži-hovada neexistují, ale připadalo by mi smysluplnější upozornit děti na existenci obou skupin, případně na rizikové chování, kterého se vyvarovat.

Na druhou stranu mi to ale dalo neobvyklou obezřetnost, díky které jsem se vyhnula neperspektivním vztahům s debily, machy a podobně, protože by mi okamžitě naskočila "klapka", že toto tedy ne. V reálu jsem ke svému příjemnému překvapení zjistila, že těch machů zdaleka není většina.

Co si o tom myslíte vy?