Re: Devastující řeči žen

Monty, problém ve vztahu nastává právě tehdy, kdy pro tebe je jedno, zda je autíčko červené nebo modré, hlavně že spolehlivě jezdí. Tvůj muž chce autíčko červené, ty jsi to modré, on oceňuje, že spolehlivě jezdíš, vlastně si to většinu času nejspíš užívá stejně jako ty... ale nepopře v sobě tu touhu po krásném nabláskaném autíčku červeném (byť by mohlo jezdit méně spolehlivě. Chlapi si často plní sny a kupují ne tak spolehlivá auta, ale jim to nevadí, hlavně že jsou krásně červená a na dálnici to rozpálí na 250. Že je to může zabít... no, můžu. Zažít a zemřít. ).
Nebo mají auta dvě. Jedno spolehlivé rodinné, a druhé nablýskané červené někde "bokem"

Žádná verze není lepší, horší, já to nijak nesoudím a nehodnotím. Všichni máme něco, co chceme. Spíš to buď člověk bere jak to je, nebo mění svůj postoj k autům, nebo holt musí jít pěšky a nestěžovat si, že ho bolí nohy. Nebo si klidně stěžovat, to je fuk.
Ale co nefunguje, je tvrdit druhému, že to, jak on vnímá auta, je chybné. Že by měl být rád, že jsi spolehlivé auto. Ty se přelakovat na červeno nechceš, a on sice zvládne jízdu i v modrém, ale ta touha po červeném tam stále bude. Jistěže to může změnit (mě se barevné preference taky mění:)

Pro tebe to ideální je, pro něj o trošku méně. Očividně ti to nevadí, jinak by jsi už šla pěšky. A to je v pořádku, proč si to neužít... pokud si chceš jen užít. Jinak bych asi hledala lepšího řidiče, který by byl nadšený, že jsem modré auto, a ne se vedle mě trápil, že nejsem jeho vysněná červená závodnička