Re: Potřebují všichni muži něco dokázat?

Niki, těžko se to vysvětluje, prostě mi není dobře v té jeho vnitřní nepřítomnosti. Možná tomu jenom potřebuju líp rozumět.
Pergola ho určitě neuspokojí On je povahou i založením muzikant, komediant, fotograf a loutkoherec. Kdysi toužil se prosadit, ale přišly "všední dny" a najednou nebylo tolik času hrát divadlo, jezdit na několikadenní šňůry, tvořit. Musel se rozhodnout, jestli chce vídat své děti a vidět je vyrůstat nebo jít po své stopě. Rozhodl se, že nejkrásnější tvůrčí činnost je mít možnost vnímat a vést své děti. A přijal to tak, prostě jsme spolu žili a rostli. A teď to na něj všechno dolehlo.
Zemřel jeho blízký příbuzný, kterého si vážil. Na pohřbu si prý uvědomil, co on v manželově věku už všechno dokázal, a jak se manžel "zahrabal". Navíc mu kamarád z divadla řekl, že měl velkou budoucnost, ale holt je z něj "můj manžel". Přitom to rozhodnutí tehdy bylo manželovo, ne moje, ale některým lidem pořád bude ležet v hlavě, že jsem ho donutila vzdát se divadla.
Niki, já diskuze na Rodině sleduju už delší dobu a vážím si tvých názorů a postřehů, jsou mi blízké. Proto se takhle rozepisuju, i když jsem původně nechtěla. Vím, že mám hodného muže. Jedno z našich dětí je postižené. Jsem hrozně ráda, že to vzal jako výzvu, jako dar. Vím, že to byl hlavní důvod, proč vzal práci, která ho tolik netěší, ale je prostě líp placená. Takže mi opravdu není lehko, když vidím, jak se propadá do čehosi v sobě.