. Já mám teď v "pubertě" to pro mě čitelnější dítě. Sedmiletá ví, že říká něco, co druhému nemusí být příjemné. Přesto to řekne, protože jinak by měla přetlak ona. Ta mladší pětiletá ani netuší, že by mohla toho druhého nějak ranit. Je úplně mimo. Naprosto nevnímá emoce druhého. Je schopná se po někom dlachnit a vůbec si nevšimne, jak se ten nebožák kroutí. Nevidí, neslyší, všechno bere jen podle sebe. Kdybych v ní neviděla svého muže, tak řeknu, že je to věkem, a že má ještě nárok.
Já mám každý večer cukání si sednout na Rodinu a začít psát, že jsem ten nejbezradnější rodič na světě, že vůbec netuším, jak nastavit hranice (kde už lámu osobnost své ratolesti a kde tesám slušného člověka). Jsem stále na začátku. Stále svým dcerám stále znovu říkám, že základ je slušně pozdravit, poděkovat a poprosit. Asi s tím vydržím až do puberty, protože prostě to ne vždy udělají. Víc je asi nezvládnu naučit. Budu ráda i za to.
Tvořivá hra pro nejmenšíŽďár nad Sázavou
Vítání sv. MartinaBlansko
Autismus – Porozumění je začátekPlzeň-město
Vánoční trhy v KuksuTrutnov
Frozen 1&2Ústí nad Labem Další akce nalezte zde
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/Další recepty nalezte zde
(C) 1999-2025 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.