Re: Můj Filípek

Bohužel to Ti jen nepřipadá, že je to horší. Nechtěla jsem to psát, ale bohužel pravdou je, že zatím spíš nemáš to nejhorší za sebou, ty pocity budou nějakou dobu minimálně stejně nebo spíš ještě to bude horší. Holka zlatá, nečekej, že ta bolest přejde, že to bude zase jako předtím, to už nebude nikdy. Ale na druhé straně po nějakém čase se s tím naučíš žít tak, aby ten život byl zase pěkný, aby v něm zase byla radost. Nyní to ale nějakou dobu je a bude moc zlé, není žádná pomoc, která by Tě vysloveně zbavila bolesti a zoufalství, jsou jen možnosti, které Ti umožní si aspoň malinko ulevit a ty možnosti jsou u každého jiné, takže si je musíš najít sama. Dost maminkám pomáhá to vypovídání vypsání, ale taky ne každé. Někomu třeba zabrat se do nějaké práce, někomu naopak tohle vůbec nejde, nedokáže se soustředit na nic. Někdo dělá vzpomínky, vystavuje fotky, někdo naopak se na ně nemůže ani podívat. Dělej hlavně to, u čeho cítíš trochu úlevu, nenech se vmanipulovat do žádné cizí představy, jak se má nebo nemá truchlit.
Filípkovi byly 3 roky, to je ještě období, kdy jste na sebe byli hodně navázáni a on byl ještě tak malý bezbranný, odkázaný na Tebe a Tys ho nedokázala ochránit. Tohle znám moc dobře, Milence byly 2, když umřela. Víš, ono se to většinou nedá odstřihnout, člověk musí tou bolestí projít, nechat ji působit, 100x se Ti všechno vrátí, 100x Tě to položí, až najednou třeba po 101 to zvládneš, už to nebude tak šílené, bolet to bude pořád, ale už třeba jen v tu chvíli a za chvíli už budeš schopná zase na to přestat myslet. Ale než se to stane, bude ta bolest ovládat většinu Tvého dne, s tím se nedá nic moc dělat. Pořád pláčeš, bylo by naprosto nenormální, kdybys po tak krátké době neplakala. Někdy člověk dojde až do bodu, kdy už jakoby nemá slzy, kdy už plakat nemůže, pokud však ho to uvnitř stále ještě moc bolí, je to ta nejhorší situace. Když to bolí, plakat je normální, nic si nevyčítej.
Mohu Ti slíbit, že časem bude o něco lépe, ale hned dodávám, že v současné chvíli je to pro Tebe nepředstavitelné, i pro mě to tak bylo a nesnášela jsem řeči typu, bude líp. Ono je pravda, že úplně to nepřejde nikdy, protože už se nikdy nevrátí, s tímhle je moc těžké naučit se žít.