Re: Můj Filípek

Mili, už zase brečím, sotva jsem sem vlezla, dnes už po kolikáte??? Máš pravdu, stav, kdy jsem měla pocit, že už slzy nemám mám za sebou, probrečela jsem 6 dní v kuse, když byl Filípek v nemocnici na přístrojích a pak už jsem neměla ani slzičku, sucho, prázdno, zdálo se mi, že je mi líp, ale teď vím, že to bylo tím, že mi celá věc nedošla a dochází mi to pomalu až teď, spolu se slzami, které se vrátily. Před 14 dny jsem byla vyzvednout urničku, původně jsme ji s manželem chtěli dát do hrobu, ale asi dva dny před tím než jsem pro ni byla, se mi to rozleželo v hlavě a najednou jsem si uvědomila, že chci mít Filípka doma. Manžel mi udělal scénu, že myslím jen na sebe, že za ním ostatní nebudou mít kam jít, ale proč bych měla myslet na ostatní? Já jsem jeho maminka a chci ho mít aspoň částečně u sebe. Snad už to manžel překousl, ani nevím o co mu přesně šlo, ale mě je po téhle stránce líp, od té doby, co mám Filípka tady. Ano, nenechat se nikým do ničeho vmanipulovat, nikdo si neumí představit, jak je mamce, která děťátko nosila a porodila a přišla o něj. Ta vazba je daleko silnější a naprosto odlišná než tatínek-dítě.